[ vonhr malkom ]
Player: Renaiti
FC: Luke Pasqualino
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Age: 18 deceased - podřezané žíly
Token: Náramek z koňské hřívy
|
Svoje okolí vnímá vždy stoprocentně, a proto ho život v Desátém kraji naučil mnoha dovednostem. Práce s noži všech různých druhů či s dýkami, mu rozhodně není cizí, ba naopak, jako by se s tím v ruce už narodil. Dovede s nimi velmi dobře pracovat, řez má vždy přesný a hluboký tak, jak je nutné. Bez mrknutí oka by vám s tím mohl ublížit, s takovou samozřejmostí jako je pro člověka dýchání. Smrt ho obklopuje už od dětství a nutno říct, že často je jejím strůjcem právě on. Je zvyklý na zabíjení zvířat, je to nutnost a tak to i bere. Lidé se od zvířat mnohdy moc neliší, někdy se dokonce chovají i hůř. Zná dobře anatomii všeho dobytka na farmě, lidské orgány nemohou být snad zase tak rozdílné, aby tyto poznatky mohl použít. Nejednou se dostal i do pěstní potyčky, takže ví, jak to chodí. Pokud jej někdo naštve – a že to není až tak těžké – pěsti se mu zatnou a mlátí hlava nehlava, dokud jej někdo neodtrhne, aby toho nechal. V rukou má velkou sílu, ne jen díky taháním všech těch pytlů s krmivem pro zvířata a nošení jim vody, ale i díky svým provizorním boxovacím pytlům. V řeznictví má v chladící místnosti vždy alespoň jedno celé prase a do toho si po každém dni pořádně zabuší, aby se trochu uklidnil. Při zacházení se zvířaty je také potřeba nějaká ta síla, a to nejen v rukou. Třeba při zkrocení rozrušeného koně, nesmí pustit otěže, i když se vzpouzí vší silou. Nutno je také použít nějaká chlácholivá slova. Při prodeji musí působit co nejmilejším dojmem, a i když mu to dává hodně zabrat, tímhle směrem se přetvařovat umí. Dělá to už odmalička, takže to nikdo ani nepozná, že to není upřímné. Mnohem radši je však milý na zvířata než lidi. Jízda na koni mu rozhodně není cizí, jako snad každému tady v jeho kraji. Nejen díky tomu si osvojil práci s bičem. Také je docela mrštný a jeho reflexy jej zatím nenechaly ve štychu, když nějaké zvíře nereagovalo dobře na situaci a třeba by mu i ublížilo. Je zvyklý si všechno obstarávat a dělat sám, nepotřebuje žádnou chůvu ani se na někoho spoléhat. Zašívat roztrhané oblečení a ošetřovat různé odřeniny a rány je zvyklý.
Všimnout si ho v davu lidí není zase tak nemožné. Se svojí výškou sto osmdesát devět centimetry docela vyčnívá nejen mezi svými vrstevníky, ale také v řadě ostatních obyvatel. Ve své práci potřebuje hodně trpělivosti, ovšem když sundá řeznickou zástěru, jako by s ní sundal i toto. Je to horká hlava. Když se mu něco nelíbí, umí to patřičně dát najevo a nepřemýšlí, co za následky to pro něj bude mít. I když se jedná o člověka, který je přirozeně společenská rasa, i v tomto se liší. Společnost lidí nevyhledává, když to není krajně nutné, třeba při Sklizni nebo v prodejně. Lidem vlastně ani nevěří. Všichni jsou podle něj podrazáci, co jdou jen za svým štěstím i přes mrtvoly. Občas je to ale pokrytec, protože se chová stejně, pokud vidí možnost úspěchu. Někoho využije, aniž by si to třeba sám vůbec uvědomoval. Je to uzavřená kniha, pokud nepotřebuje, nemluví. Pokud už promluví, často naštve hned prvního člověka, když se nesnaží být milý. Možná proto se občas dostává do rvaček a má pár nepřátel. S rostlinstvem je skutečně na štíru. Trávu od asfaltu sice pozná, ale víc od něj nikdo čekat nemůže. Neměl ho to kdo naučit, i když by mohl sám, takovou trpělivost by na toto neměl. Přirozeně by si z kraje měl odnést lásku ke všem zvířatům, ale ne. Nesnáší hmyz a všechny tyhle malé potvory. Mnohdy je ani pořádně nejde vidět a už od nich máte žihadlo. Pokaždé, když nějakého brouka vidí, chytá úplný záchvat a okamžitě ho rozdupe. Možná se jich i bojí. Střelné zbraně neuznává. Pokud je někdo natolik zbabělý, aby se mu postavil čelem, je to pro něj mrtvá osoba.
Narodil se do farmářské rodiny jako druhé dítě. Svoji matku nikdy nepoznal, protože zemřela krátce po jeho porodu. Stále krvácela a nešlo to zastavit. Nikde poblíž nebyl tak dobrý lékař, aby ji dokázal zachránit. Samozřejmě ho to teď trápí, že ji nemohl poznat, protože otec s bratrem o ní neustále mluví jako o té nejlaskavější osobě na celém světě. Možná kdyby neumřela, War by byl úplně jiný. Už odmala se lidí stranil, nijak si se svými vrstevníky nehrál. Staral se raději o zvířata a trávil čas s nimi. Mimo to, ho otec učil krájení masa, aby si na nůž ve svojí ruce pořádně zvykl. Ve svých pěti letech dostal černou klisnu Suzi, jak je tomu v jejich rodině zvykem. Našel tak konečně svoji první spřízněnou duši. Je to jeho láska. Chodíval s ní na výstavy, dokonce i v dnešní době stále chodí, kde oba prokazují obrovskou soutěživost. Jaký pán, taková klisna. Na ni nikdy bič nepoužil, ale na ostatní koně v jejich stádě ano. V jeho osmi letech ho otec naučil zabíjet. Začal s králíky v kotci a postupně se to zvyšovalo. Warnera to nijak nepoznamenalo, viděl to už od dětství, mnohdy se i sám chodil na otce koukat, jak to dělá. Když jeho bratr dosáhl dospělosti, otec mu nechal celou farmu. War byl z toho celkem špatný, protože tam také udělal spoustu práce. Proto mu otec v den dosažení jeho patnáctin věnoval řeznictví, aby se náhodou ještě nestala bratrovražda. Tak jak to má být, spolu náležitě začali spolupracovat, čímž vytvořili jejich vlastní rodinný podnik. Bratr s otcem se starali o zvířata na farmě a Warner si je od nich bral do řeznictví. Je to celkem dobrá harmonie. War tak na svá bedra dostal velkou zodpovědnost a naučil se ji nést. Díky tomuto všemu jeho každodennímu kolotoči nikdy neměl moc čas přemýšlet nad Hrami ani nějakou vzpourou proti Kapitolu. Tyto věci bere jako okrajové části svého života, které když nemusí, tak raději vypustí z hlavy, aby se zabýval něčím, pro jeho život důležitějším.
