[ ezrah donovn ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 35 ]
- Mezi jeho schopnosti patří v první řadě hra na kytaru. Ne, že by někoho kytarou mohl umlátit k smrti nebo tak, ale hudba ho ve volném čase baví, a tak se jí rád věnuje. Ale co se týče bojových schopností a schopnosti přežít, není na tom tak jako splátci z profesionálních krajů. Otec mu občas ukáže nějaké triky v boji na tělo nebo jak rozdělat oheň, ale není to trenér, který by k učení těchto věcí byl školený, spíše mu předává takové svoje zkušenosti z mládí. Když se Ezrovi chce, občas se jde jen tak proběhnout kolem domu a přitom se nechává unášet hlukem dopravy. Vlastně díky tomu má docela slušnou kondičku a v případě potřeby by byl schopný běžet naplno i nějaký delší úsek. Nejvíce ze všeho, ale bude spoléhat na své dobré a logické myšlení, které se jako jediná jeho schopnost snad bude dát nějak v aréně využít. Je totiž přesně ten typ, který se několikrát rozmyslí, než něco udělá a také přemýšlí nad následky jeho počínání. Nejde do ničeho jen tak po hlavě. Navíc, většina lidí, když ho poprvé uvidí, tak si ho automaticky zaškatulkuje jako nedochůdče, které nemohlo moc síly pobrat. Rozhodně to je pro něj výhoda, protože toho může využít a přesvědčit je o naprostém opaku. Možná vypadá, že svalů moc nemá, ale rozhodně to není párátko, které by se zlomilo ve větru. Něco přeci jenom vydrží. Tím, že odmala se o něj matka nestará, nechystá mu svačiny, rány si také vždy musel ošetřovat sám, tak se dost osamostatnil. Nedělá mu problém být samostatnou jednotkou. Nepotřebuje k životu někoho dalšího, jelikož ví, že na sebe se může spolehnout. Vždy byl naprostý kliďas, kterého jen tak něco nerozhodí a vlastně ani nerozčílí. Snaží se všechny situace zvládat s úsměvem na tváři a jít příkladem. Nikdy si nehuntoval tělo ničím podobným jako jsou drogy, a proto má tu výhodu, že je naprosto zdravý. Má vcelku i dobrý imunitní systém a nemoci jsou u něj ojedinělé. Z výcvikového centra a následně i z arény si toho odnesl opravdu hodně. Dalo by se říct, že sám sebe od té doby považuje za zcela jiného člověka a rozhodně se tak snaží působit i na ostatní, vždyť taky toho docela dost prožil, na svůj věk. Trenérům z centra prakticky vděčí za všechny jeho dosavadní schopnosti, které může nyní jen dostávat do vyššího levelu. Asi nejdůležitějším zlomem pro něj bylo před arénou to, když mu vysvětlili jak to tam doopravdy chodí, že nejde o žádné výměny názorů, ale nemilosrdný boj o holý život. Hlavu z toho měl chudák jako škopek, ale po úvodním masakru pochopil, co měli na mysli. Nikdo se k němu nechtěl chovat slušně. Každý šel za vítězství, svým přežitím a pokud nechtěl, aby jeho obličej skončil na nebi, musel udělat i něco, co by nikdy před tím neudělal. Někoho zabít. Také však konečně došel díky tomu k uvědomění, že fyzická síla a zacházení se zbraněmi je zkrátka potřeba. Více se proto seznámil s lukem a sekerou, při jejichž používání si je již docela jistý. Stejně tak se začal i více zajímat o různé jiné zbraně a bojová umění. Vše zatím bere jen tak teoreticky, aby měl alespoň potuchy o tom, co v nabídce vlastně všechno je. Dokonce se naučil i plavat a začalo jej to bavit. Poznal, že bez lidí, kterým by mohl důvěřovat to v životě prostě nejde. Začal proto posilovat svoje sociální chování a kdykoli mu byla nabídnuta příležitost někam vyrazit neváhal. Značně se mu díky tomu zlepšilo i sebevědomí, už to není jen takový ten uťáplý chlapeček ze Šestého. A i když by to možná někdo neřekl, je pro každou neplechu. No a zbytek svého volného času věnuje buď běhu, tréninku se zbraněmi nebo studováním různé literatury, ať už o anatomii, nějakém bojovém sportu nebo zbrani.
- Mezi jeho největší slabinu patří určitě fobie z výšek. Nenávidí výšky, vždy se bojí, že ho někdo shodí nebo že prostě klopýtne a dole budou ze země seškrabovat jen to, co z něj zbude. Nikdy také nedržel v ruce střelnou zbraň, vlastně jakoukoliv zbraň, pokud by mu je někdo dal do rukou, nevěděl by jak s nimi má zacházet a nejspíše by je držel jako husopaska proutek. Mezi jeho slabiny by se určitě také řadila silná introverze, díky které nejspíše nebude mít při výběru do arény moc valné naděje na najití jakýchkoliv spojenců. A přeci jen, přežít v aréně bez spojenců, může být dosti obtížné. Rodiče mu totiž vždycky vštěpovali, že je důležité jet pouze sám za sebe a na ostatní se moc neohlížet. V neposlední řadě by se určitě našel problém i se samotným zabitím jakékoliv lidské duše, tu odvahu by na to prostě nenašel, protože se již odmala snaží řídit heslem: „Co se nelíbí tobě, nedělej ani nikomu druhému.“ Je to jednoduše tou jeho výchovou, rodiče to mysleli dobře, jenom se jim to trochu zvrtlo a nedopadlo to úplně tak, jak si představovali. Snaží se se všemi být za dobře a nedělat si nepřátele. Neumí být chladnokrevný a byl by schopný pomoci komukoli v nouzi. Raději si nějaké nedorozumění se všemi vyřeší slovně, než aby muselo dojít k nějaké fyzické potyčce. Vůči autoritám nebo klidně i jenom silnějším jedincům je dost submisivní. Zažil si svoje, když ho starší kluci shazovali a dělali si z něj rohožku, která si všechno nechá líbit. Nových zkušeností a dovedností si z arény i doby po ní odnesl opravdu požehnaně, jeho slabé stránky však nemohou zůstat pozadu. Mnoho z nich sice z velké části již odboural, jako je například neznalost zbraní, introverze nebo problém se zabitím. Ale něco je v něm již natolik zakořeněno, že by to z něj nevytáhlo ani stádo volů. Strach z výšek, ten mu samozřejmě zůstal. Stále když je někde vysoko nad zemí, má pocit jako by padal. Ani vlastně neví, jak by mohl tuto fobii překonat a upřímně řečeno, ani o její překonání nijak nestojí, když nemusí, nechce na nic spojené s výškami ani myslet. Nějaké slabiny se mu odbouraly, nějaké stále zůstávají a samozřejmě mu nějaké i přibyly. Bez toho by to ani nešlo, když si prošel arénou, no ne? Neskutečně se bojí veškeré hmyzí populace. Ať se jedná třeba o nejkrásnějšího motýla na světě, je to stále odporný hmyz, na tom se nic nemění a po tom, co všechno viděl, že dokáží... nechce mít s těmito stvořeními už nic společného. Taktéž si u něj písek neudělal zrovna dobrou reputaci. Po všech těch písečných bouřích v aréně a písečném obličeji k němu chová jistý odstup. Pokud nemusí, nevyhledává jej. Možná je jediný, možná ne, ale začaly jej bezprostředně po návratu domů provázet noční můry, kde jej pronásledují nejen tváře splátců, ale i jeho mrtvých svěřenců, kterým nedokázal pomoci. Není noc, kdy by se neprobudil s prudce bušícím srdcem. Po roce od jeho návratu domů se k jeho slabinám přidala jedna zásadní... jeho malá sestřička. Nedá na ni dopustit, nepřežil by, kdyby se jí něco stalo.
- [ file 001 ] Narodil se do průměrně zaopatřené rodiny v Šestém kraji. Jeho matka pracuje jako vývojářka v lodní dopravě a otec jako konstruktér automobilových motorů. Jeho rodiče ho nevedli k víře v boha snad proto, že by se báli, že by mu to mohlo ublížit, pokud by musel jít do arény, neboť v tomhle strašném světě nemůže nic jako Bůh existovat, když dopustí tohle. Nikdy se k němu nechovali jako k mazánkovi, nikdy ho nerozmazlovali. Dost často ho nechávali i samotného, aby se o sebe staral sám a nebyl na nich tolik závislý. Neměl tak krásné dětství jako mnoho jiných dětí. Ačkoli měl oba rodiče, nikdy nezažil to, že by si s ním jeden z nich hrál nebo mu přečetl pohádku na dobrou noc. Nic takového. Vždy se k němu prostě chovali tvrdě a trochu s odstupem, aby si k nim nevytvořil příliš blízký vztah. Celkově nechtěli, aby měl vztah ke komukoli nebo čemukoli. Naprosto razantně mu proto zamítli i domácího mazlíčka, jediného společníka, kterého chtěl mít. Nikdy nechtěli, aby se k něčemu upnul, protože to člověka jenom zraňuje. Věděli v jakém světě žijí a snažili se proto svého syna na to perfektně připravit a co nejvíce ho zocelit. Tohle si od nich do života měl odnést, ale tvrdá výchova mu jednoduše nikdy moc nesedla. Stal se citlivý vůči všemu, co mu kdo řekne. Pokud ho někdo pochválil nebo pro něj něco udělal, měl najednou pocit, že tomu člověku strašně moc vděčí. Občas chodil do práce za matkou nebo otcem, chtěli v něm totiž probudit zápal k dopravě a aby šel v jejich šlépějích, přeci jen se jim to nakonec povedlo. Pokud to bude Ezrovi dovoleno, chtěl by se stát vývojářem v lodní dopravě a pracovat tak po boku své matky, ale kdo ví, jestli se mu to vůbec někdy poštěstí, neboť tenhle svět je naprosto nevyzpytatelný.
- [ file 002 ] To, že se z Her dokázal vrátit jako vítěz bylo více méně zapříčiněno štěstím, ať už sebevětším. Získal druhou šanci žít, začít žít pořádně a rozhodně to nehodlal jen tak promarnit. Čekalo ho turné, různé večírky a i když se v té době ještě stále necítil ve společnosti jako ryba ve vodě, báječné Kapitolské jídlo ho přimělo k tomu se do společnosti postupem času čím dál více zapojit. Téměř po roce od jeho návratu, se jeho rodina rozrostla o nového člena, nebo respektive členku. Ezra se stal novopečeným starším bratrem. Rozhodl se proto vynechat svůj první rok mentoringu. Kvůli ní a také kvůli sobě, úplně se ještě necítil na to, aby někomu mohl pomoci k vítězství. Následující rok už mu však nezbývalo nic jiného. Byl velmi zklamaný přístupem dívky, která téměř nevylézala ze svého pokoje. Naopak Llewellyn mu přišel velmi snaživý. Přál si aby vyhrál. Nikdy nezapomene na jejich otevření šampaňského. Teď už si ho otevírá jen on sám nad svíčkou a s myšlenkou, kam se ten dobrý chlap jenom poděl. Stále má vyčítavý pocit, že v jeho případě prostě selhal. Také v té době začal chodit jako výpomocná síla k vývojářům, aby přišel na jiné myšlenky. Následující rok se mu však již poštěstilo mnohem více. Měl oba velmi snaživé svěřence. Do finále se dostali oba. Což jej potěšilo a z Jeffreyho vítězství byl velmi nadšený. Po návratu se vše vrátilo do starých kolejí - trénování, běh, hlídání malé květinky a výpomoc ve vývojářství. Po smrti prezidentky Virtue měl opět možnost projet se vlakem napříč Panemem, kdy se měl společně s ostatními seznámit s novou prezidentkou. I když ne zrovna každý rok byl v pozici mentora, tak si rozhodně nenechal ujít navštívení Kapitolu. Když může svojí malé sestřičce něco koupit, nikdy tuto příležitost nezahodí. S vylosovanou Taranee se znal již z dřívějška, kdy doslova spadla z nebe přímo na jeho záda. Byla to snad první dívka, kterou poznal a jež brala Hry vážně. Její smrt ho přinutila zavřít se na několik dní do pokoje a nevydávat vůbec žádné známky o své existenci. Nikdy se o tom nikomu nezmínil, ale měl ji vážně rád, jenže umřela a on s tím nedokázal nic udělat. Od té doby je to zase všechno ve starých kolejích. Možná i v trochu lepších kolejích. Jeho život se už netočí jen kolem Her a mentoringu, zvládl si najít několik přátel, ať už ve svém kraji nebo ve vítězných kruzích. Když to jenom jde, je doma v Šestém, aby mohl být s malou sestřičkou. Už od jejího narození se snažil o to, aby neměla takové dětství jako on a pořád tu chce být jenom pro ni. Možná i kvůli tomu se snaží ji trénovat a učit boje, jelikož neví, jakým jiným způsobem si k malé holčičce najít cestu. Na čajové dýchánky totiž odmítá chodit. Občas si připadá více jako její rodič, než její opravdoví rodiče, kteří u ní vedou dost podobnou výchovu jako u něj. Vůbec se už nebojí se bavit a užívat si života. Dokonce se díky Kapitolu docela prosadil, co se hudby týče. Producenti přišli na to, že nejenom hezky hraje na kytaru, ale i pěkně zpívá. Kdo ví, třeba jednou pojede turné po krajích nebo alespoň v Kapitolu. V dnešní době by v něm nejspíše již nikdo nenašel toho uťápnutého chlapečka ze Šestého, je pro každou špatnost a legraci. I přes to se však vždycky postavil na stranu Kapitolu, když to bylo potřeba.
- Archer Francis Jr. × S tímhle báječným stvořením se měl tu čest potkat právě na Turné vítězů, kdy se jako benjamínek mezi vítězi neznal vůbec s nikým. Samosebou tváře vítězů znal, ty musí znát snad každý, ale s nikým se nesetkal osobně. Sám byl překvapen tím, jak horečně se s ním Archer začal bavit. Během turné tak zažil nádherných několik dní s báječnou společností. Je opravdu vděčný za to, že může znát někoho takového jako je on. Přeci jen, jeho smysl pro humor mu je velmi blízký a v jeho přítomnosti se nikdy nenudí. Co je však nejdůležitější, ani po turné se jejich cesty nerozešly. Ba naopak, začali se vídat ještě více a bylo to, jako by si Ezra vynahrazoval všechny ty roky, kdy nikdy neměl kamarády a dokonce přišel i na to, že není tak špatné mít někoho na kom vám záleží. To si uvědomil, když ho zachránil před předávkováním po smrti jeho sestry. Dost možná se právě tenhle bod dá považovat za takový zlom, kdy si Ezruš uvědomil, že to není jen tak nějaký kámoš, aby se necítil sám, ale kámoš, na kterém mu opravdu moc záleží. Kdyby po Archerovi někdo vystřelil, naprosto bez váhání by skočil před něj. Něco podobného už v praxi dokonce i aplikoval, když Archer nemá náladu na fanynky, je tu Ezra aby je odehnal. Za ten čas co se znají - a že to není jen tak krátce - postupně zjistil, že v mnoha ohledech ho Archer zná lépe než on sám sebe. Celkově ho tenhle klučina naučil se bavit, ať už je řeč o večírcích nebo o nějakých žertících. Za osobnost, kterou teď má, mu vděčí strašně moc. To že se občas pošťuchují a z legrace do sebe ryjí, je naprosto normální. Jistě, mají za sebou i nehezkou chvíli, kdy se společně nebavili a Ezra se snaží dělat, jako by nikdy nic podobného nebylo. Jednoduše není nic, co by je rozdělilo.
- Claudia Riqueti × Úplně poprvé se s ní potkal na Turné vítězů, kde se ho vlastně ona společně s Archerem tak trochu ujali. Za to jim bude vděčný napořád. Nejdříve nějak pořád nevěděl jak si k ní najít cestu, ale vzhledem k tomu, že je to dobrá kamarádka Archera, takže když byl na nějaké akci, většinou poblíž byla i ona, tak se mu přeci jen nějak podařilo se s ní občas nějak pobavit. Má ji rád, jako všechny své přátele, přijde mu, že je to prostě taková správná holka, která se jen tak něčeho nezalekne a to na ní obdivuje. Ani v její společnosti se většinou netvoří takové to trapné ticho, neboť si s ní má zkrátka co říct, jen je problém, že se moc mimo nějaké akce nevídají. Doufá ale, že se to teď díky spojení Vesnice vítězů trochu zlepší a pozná ji zase o něco lépe.
- Esequiel Leone × Po dlouhé době znovu jeho další svěřenec. On i Presley z jeho ročníku mu připadali strašně pohodoví. Navíc on byl jediný, kdo ho viděl přilepeného lepící páskou ke stěně. Jako ve většině případů svých svěřenců i u Esequiela a Presley si k nim našel cestu a když zjistil jejich životní příběhy, snažil se udělat všechno pro to, aby vyhráli. Možná si trochu více přál, aby to byla Presley, protože v ní trochu viděl svoji sestru. Jenže to dopadlo tak jak to dopadlo. Nelituje toho, je rád za to, že alespoň jeden z nich to přežil. Snažil se ze začátku Esequiela začlenit do života vítěze a i po Hrách mu byl takovým „mentorem“. Jenže postupem času mu nezbylo nic jiného, než ho sledovat, jak se mění. Mrzí ho, jak se ničí, všemi těmi drogami a závislostmi. Nikdy si o něm nemyslel, že je slaboch, ale když se se vším vyrovnává takhle, možná se v něm trochu zmýlil. Už se nebaví tolik jako ze začátku. Není to však z Ezrovy strany. Pravděpodobně vždycky v něm bude vidět svého svěřence a bude za něj pořád cítit jistou zodpovědnost.
- Jeffrey Horn × Jeho první úspěšný pokus. Tedy pouze obrazně řečeno. Jeffrey byl jeho první svěřenec, který neskončil pod drnem. Byl za to upřímně rád, protože za tu dobu, co se s ním mohl seznámit, si jej až příliš oblíbil. Právem je na tohoto človíčka pyšný, protože to co v aréně předvedl je obdivuhodné. Má s ním mnoho společného, možná to je ten důvod, proč si už na začátku umanul, že v žádném případě nebude jen nečinně pozorovat, jak tam v té aréně pomalu umírá. I on se však od svého vítězství docela změnil a nebaví se tak, jak si Ezra ze začátku představoval. To však nemění nic na tom, že stejně jako v případě Esequiela, tak i za Jeffreyho do jisté míry pořád cítí zodpovědnost jakožto za svěřence, a pokud by za ním kdykoli přišel, že potřebuje s něčím pomoct, nikdy by mu Ezra nezabouchl dveře před nosem.
- Marva Grainer × Věděl o jejím vítězství a znal ji, ale nikdy s ní osobně nemluvil. Tedy až do té doby, než se s ní setkal na jeho narozeninové oslavě mezi oceloty. Nejdříve vůbec nevěděl o koho jde a až to zjistil, dost ho to překvapilo. Nakonec ale přišel na to, že není až tak špatná. Od té doby se s ní už občas i viděl a vždycky spolu prohodili pár slov. Nepřijde mu až tak moc uťápnutá, jak by do ní třeba na první pohled tipoval. Přišel na to, že se s ní dá dobře povídat a taky moc dobře peče. Když teď bydlí všichni vítězové pohromadě, nejspíše jí bude oknem krást nějaké upečené buchty.
- Wynter Emerson Caelum × Tato dušička je velmi nevypočítavá a člověk si nikdy nemůže být přesně jistý, co ji v danou chvíli napadne. I když většina lidí z jeho kraje má předsudky o obyvatelích 1. kraje, od té doby co ji poznal, tak se Ezra staví proti každému, kdo se proti ní opováží říct křivé slovo. Svým způsobem k ní má hodně blízko, i když to asi nedokáže pořádně vyjádřit. Ale je to tak. Tahle osůbka mu hodně přirostla k srdci a pro svoji bestie by byl ochotný udělat úplně cokoli. Navíc s ní má spoustu nezapomenutelných zážitků a díky ní třeba zjistil, jaké to je vyspat se přilepený izolepou ke zdi, to jen tak někdo nezažije! Sice vždycky říkal, že nikdy žádného domácí mazlíčka nechce, ale změnil názor, když mu jich Emerson nakoupila rovnou 20. Jedno z koťátek si dokonce i nechal. A co si budeme povídat, asi na něj má opravdu velký vliv, když jej dokázala přimět ke skoku z letadla, to by jen tak někdo nedokázal. Možná k ní občas cítí i něco víc než jen kamarádství, ale vzhledem k tomu, že nikdy nebyl ten typ, co by se ve svých pocitech nějak šťoural, tak to raději nechává spát. Pokud by se ho kdokoli snažil usvědčit z toho, že ji má rád více než jako kamarádku, bude zatvrzele zapírat. Jednou se mu podařilo ze sebe ty pocity už dostat. Ten den nikdy nezapomene a nejraději by se kvůli tomu studem propadl do země. Bylo to kvůli Atroxu a on jí zazpíval písničku. Zpětně to však odůvodnil tak, že udělal to, co po něm diváci chtěli. Nehodlá už nikdy v budoucnu udělat podobný krok, protože by asi nepřežil, kdyby ji ztratil a ještě více si to u ní podělal.
- 2x obsidiánový klíč
- cestovní doklad, laptop - Advansy
