[ hantr rojkastr ]
 |
|
| |
vitality [ +5 ] × defense [ 15 ]
- Tréninkový program, který má pod křídly jeho rodina, patří mezi nejvíce elitní v celém Druhém kraji. Zatímco pro většinu je účast v něm pocta, pro něj to byla povinnost a samozřejmost. I když je vše vedeno Roycasterovými, neznamená to, že se nemusel snažit a měl místo vždy jasné. Naopak, sám by si troufal říct, že to měl ještě horší kvůli vysokým nárokům rodičů. Většina dětí ve Dvojce trénuje za jediným účelem – mít šanci vyhrát Hry. V jeho případě to ale neplatilo. Vždy to bral jako blbost a zbytečnost, proto jeho ambice vždy směřovaly trošku jiným směrem. Jeho trénink měl hned od začátku jiný nádech – militární. Zprvu to bral též jako kravinu, ale postupem času si to oblíbil. Věděl, že jiná možnost neexistovala, pokud nechtěl být úplným outsiderem, tak mu přišlo zbytečné s tím bojovat. Naopak, začala se projevovat jeho soutěživost a vždy se snažil řadit mezi špičku, aby z toho měl alespoň nějaké potěšení. Jednou z hlavních složek tréninku byla bojová umění, především pak krav maga, kterou ovládá na vysoké úrovni a dodnes ji využívá nejvíce, když na to přijde. Není žádným tajemstvím, že ze zbraní mu jsou blízké hlavně ty střelné. Mušku mu může kdekdo závidět. Kdyby chtěl, mohl by být klidně perfektním odstřelovačem, jenže to nikdy nebylo úplně pro něj. To ovšem neznamená, že by jeho střelecké schopnosti nebyly v terénu využity dostatečně. Velmi dlouhou dobu byl vychováván jako dědic, a tedy i jako vůdce, není proto divu, že v takových pozicích funguje s přehledem nejlépe. Je schopen rychle rozhodovat a za pochodu vymýšlet strategii. Pod tlakem si dovede udržet chladnou hlavu a jednat tak, jak nejlépe dokáže. Samozřejmě dělá čas od času chyby jako každý člověk. Když už na ně ale přijde, příliš si s nimi hlavu neláme a raději se je snaží efektivně vyřešit. Neexistuje pro něj, aby se zbytečně ohlížel zpět. Kolikrát dokáže fungovat jako stroj a většinou to přináší ovoce. Jeho psychická výdrž je obdivuhodná, zlomit ho by byl velmi těžký úkol. Naopak mu nečiní velký problém dostat se do hlavy protivníkovi a vytáhnout z něj vše, co může. Na to, že není příliš upovídaný, dokáže v tomto ohledu opravdu divy. Pokud od vás nějakou informaci chce, pravděpodobně ji i dostane a je mu úplně jedno, co pro to bude muset udělat. Jakmile jde o práci, naprosto ztrácí zábrany a opravdu nezná bratra. Výjimkou by mohla být jedině rodina, ta mu ovšem většinou překážkou nebývá. Za základ pak považuje schopnosti, jako je například přežití v přírodě. Nepochybně by se o sebe dokázal na dlouhou dobu postarat s minimálními zdroji, koneckonců už tato situace několikrát nastala a vždy to dopadlo dobře, takže si je touto svou schopností velmi jistý.
- I když je trénovaný, aby měl své slabiny na paměti a hluboko uvnitř je všechny moc dobře znal, jeho astronomické ego mu často zahaluje mysl a rád opomene cokoliv, co mu nejde. Právě vysoké sebevědomí je jednou z jeho největších slabin. Nejde totiž jen o to, že často přecení své síly, ale má to efekt i na komunikaci s ostatními, při které ve většině případů není absolutně schopný uznat, že by měl pravdu kdokoliv jiný. Když k tomu přidáme jeho přespříliš seriózní, skoro až pesimistický pohled na svět a potřebu si neustále něco dokazovat, vznikne poměrně nemilá kombinace. Moc lidí s ním nevydrží, proto je u něj šance, že si jen tak udělá nové přátele, téměř nulová. Vysoké požadavky rodičů, které na něj byly kladeny od velmi nízkého věku, na něm nepochybně zanechaly následky. Je to zarytý perfekcionista, hlavně co se sebe samotného týče. To může být velmi často dost sebedestruktivní, což si ale neuvědomuje. I když se tak nikdy nejeví, má se sebou dost velký vnitřní problém. Je mu špatně z toho, že stále neví, co od života chce a kým se vlastně chce stát. Připadá mu, že tohle už si měl ujasnit dávno, jenže vlastně ani pořádně nemohl, jelikož měl celý život ještě nedávno naplánovaný a měl se tím řídit. Kvůli tomu, co se kdysi stalo jeho sestře, má tendence být občas až příliš opatrný. Byl to pro něj tak trochu budíček v tom, že není nedotknutelný. Jelikož ho to poznamenalo opravdu výrazně, občas to opravdu přehání. Riskování mu působí neskutečnou úzkost, proto má vždycky raději dopředu promyšlený plán, nebo dokonce víc plánů, aby měl jistotu, že v rizikové situaci jen tak nezpanikaří. Emoce má nastavené trošku jinak než ostatní lidé a je tedy možné, že jeho reakce nebudou vždy úplně adekvátní a někomu by se mohly zdát až urážlivé. Životy ostatních ho příliš nezajímají, proto empatie nepatří zrovna mezi jeho silné stránky, zvlášť když se pak jedná o někoho, kdo stojí proti němu. Ani výtečný trénink ho nedokázal zbavit úplně všech fyzických nedostatků. Jakkoliv je v dobré kondici, rozhodně se nejedná o žádného velkého siláka. Nikdy o to ani úplně neusiloval, jelikož to není hlavní věcí, na kterou se soustředí. Za léta, co strávil v terénu, utržil poměrně dost ran a zranění, které se s věkem začínají ozývat čím dál tím více. Vůbec nepomáhá fakt, že nad nimi většinou jen mávne rukou a nehodlá je řešit, čímž celou věc jen zhoršuje. Nikdy nebyl úplně dobrý v boji se zbraněmi na blízko. Je výrazně lepší střelec a v praxi mu to vlastně stačí. Životem vojáka je poměrně zdevastovaný, i tak ale neplánuje v brzké době přestat.
- [ personality ] Hunter rozhodně není člověk, který by byl ostatními obdivován pro svůj šarm a schopnost komunikace, naopak v těchto ohledech dost strádá, uznání a respekt si získává jinými způsoby. Kvůli svému původu trpí nesmírně vysokým egem, které je ovšem jen odrazem hluboko zarytých pochybností a úzkostí. Ostatní lidé ho vyloženě otravují a dává jim to svým přístupem velmi najevo. Rozhodně tomu přispívá i fakt, že jejich rodina nepatří v kraji mezi oblíbence a je od ostatních zvyklý spíše na nehostinný přístup, na který se tedy adaptoval. Ačkoliv byl učen slušnému vychování a korektnosti, nestává se velmi často, aby se něčím takovým řídil. Už jenom fakt, že je to od něj očekáváno, ho neskutečně štve a naschvál se tak chovat nebude. I když už je dávno dospělý, v tomto ohledu se stále chová jako malé děcko. Očekávání jsou celkově něčím, čím naprosto pohrdá, což je také důvod, proč nehodlá převzít rodinnou společnost a raději to přenechá někomu jinému. Dlouhou dobu byl loutka vedená pouze k tomuto cíli, a to na něm nepochybně nechalo následky. Vložilo to do něj jistou nenávist a zahořklost, které se u něj velmi často derou na povrch a jsou příčinou toho, proč se od něj raději lidé drží dál. Není ale takový ke všem, kdo to s ním vydrží a zvládne si k němu najít cestu, ten si získá velmi cenného přítele na celý život. Na věrnosti si zakládá a automaticky ji očekává i od těch, které k sobě pustí. Většinou toho moc nenamluví, mnohem raději je pozorovatelem. Z lidí občas vypadnou zajímavé věci, když je necháte dostatečně dlouho mluvit a toho si je Hunter moc dobře vědom. Pokud už promluví, snaží se vždy mít hlavní slovo a mít nad druhými navrch. Občas to může přejít až v manipulaci, což většinou není úmyslné, ale k němu to prostě patří. Začíná být velmi nervní, jakmile nemá vůdcovskou pozici a musí se někomu zodpovídat. To je pravděpodobně pozůstatek z dětství, kdy byl neustále v roli toho, komu bylo něco nařizováno. Kdysi dávno by udělal vše pro to, aby byl co nejlepším nástupcem svého otce a později ve svém životě vše převzal, ty dny jsou ale dlouho pryč. Došlo mu, že tohle není doopravdy on a ztratil veškerý zájem se v takových věcech angažovat. Perfekcionismus, který dřív vkládal právě do tohohle, se neztratil a přenesl se do jeho vojenské kariéry. Ta se pro něj stala prioritou a do dnešního dne je to věc, na které mu záleží snad ze všeho nejvíc. Je vidět, jak moc ho to baví a opravdu se v tom našel. Možná to souvisí s tím, jaký pocit mu akce dává. Potřebuje mít v životě alespoň trochu adrenalinu, aby se naprosto nezbláznil. I když se považuje za experta na pocity ostatních, s těmi vlastními se často nedokáže vyrovnat a raději se snaží necítit nic, než aby se tím musel zabývat. Nedá se říct, že je úplně bezcitný, ale své emoce velmi dobře skrývá, jelikož byl tak vychován. V každé situaci tedy působí klidně a vyrovnaně. Tahle fasáda je sice dovedena téměř k dokonalosti, jeho samotného ovšem nikdy oblbnout nedokáže. Neustále má v sobě jakýsi vnitřní konflikt. Má problém se svojí vlastní identitou. I když už je dospělý a měl by si moc dobře uvědomovat, kým je, není tomu tak. Opět je to přebytek z dětství a dospívání, kdy neměl možnost vybrat si, kdo z něj vyroste. Je to skoro jako kdyby se to teď snažil dohnat, jakkoliv na to může být už pozdě.
× × ×
- [ upbringing a soldier ] Být součástí rodiny Roycasterů, a ještě navíc jedné z těch hlavních větví, je bez pochyb velké privilegium. To je jednou z věcí, kterou se naučil vnímat již velmi brzy. Nikdy mu ale nepřišlo, že by svého místa v rodině nebyl hoden a vždy se své pozici snažil jít co nejvíc vstříc. Narodil se jako druhé dítě této části rodiny. Starší už byla jenom jeho sestra, Angela. Nikdy si moc blízcí nebyli, možná kvůli věkovému rozdílu, nebo si jednoduše nerozuměli. Popravdě neměli ani jak se sblížit, jelikož byl každý z nich v jiném výcvikovém programu a většinu času trávili právě tím. Pokud si říkáte, že jeho dětství muselo být dokonalé právě kvůli původu, máte částečně pravdu, ale zároveň se dost mýlíte. Mít takové místo ve společnosti má samozřejmě svá pozitiva, není to ovšem jen procházka růžovým sadem. Výhodou jsou nepochybně téměř neomezené finance, které jsou vloženy do špičkového vzdělání a tréninku. Negativem jsou pak třeba velmi vysoké nároky. Když je od vás od útlého věku vyžadováno všechno a ještě víc, tak to na vás nějaké následky zanechá. Hunter se vždy snažil být ve všem nejlepší, měl zaryté v mysli, že jinak to nejde. Ze začátku to bylo kvůli tlaku ze strany ostatních, poté už to bylo jeho vlastní přání. O tom, jestli mu to přání náhodou nebylo nandáno do mysli právě ostatními, by se dalo dlouze diskutovat. Nikdy se s nikým moc nebavil a soustředil se hlavně na sebe. Je dost sebestředný a spousta lidí mu přijde pod jeho úroveň. Takové chování mu moc přátel nepřineslo a vlastně mu to tehdy ani nevadilo. Byl posedlý tím, čeho všeho mohl s trochou snahy dosáhnout. Odmala věděl, jaká budoucnost ho čeká. Se sestrou měli převzít rodinný byznys, zároveň chtěl ale do terénu, a proto byl trénink také velkou součástí jeho života. Perfekcionismus, který v něm byl zakořeněn, u něj způsobil, že byl neskutečně dlouho naprosto posedlý svými výsledky. Nikdy pro sebe nebyl dost dobrý a soustředil se tedy jen na to, aby byl lepší, což bylo velmi sebedestruktivní. Vytrhnutím z toho byla až nehoda, která se jeho sestře stala. Nebyli si příliš blízcí, ale lhal by, kdyby řekl, že ho to nezasáhlo. Byl svým způsobem ještě dítě, když se to stalo a nemělo to na něj zrovna pozitivní dopad. Nechápal to a dohánělo ho to k šílenství. Vlastně ho dost děsilo, že i s perfektním tréninkem se dá udělat taková chyba. Poměrně často nad tím přemýšlel a chvíli si kvůli tomu chtěl rozmyslet i tu jeho touhu jít do terénu. Bál se, i když by ho to nikdy nikdo neslyšel říct nahlas. S rodinou své obavy nikdy nesdílel a s přáteli už vůbec ne. Byla to velká psychická slabina, která ho zneschopnila na pár let. Najednou se mu zdálo, že mu vůbec nic nejde. Všechno se mu hroutilo pod rukama, možná to bylo vše jenom v jeho mysli, ale jemu to přišlo skutečné. Čím byl ale starší, tím více pociťoval jistou odpovědnost jít v sestřiných šlépějích a vyvarovat se jejím chybám, aby sám sobě dokázal, že to jde. Trénink úspěšně dokončil a byl z něj odchován perfektní voják, připravený na jakoukoliv situaci. Je známé široko daleko, že Roycasterovi jsou jedni z nejlépe trénovaných v celém Panemu a on není žádnou výjimkou. Jeho rodiče ho velmi podporovali v tom, aby si práci v terénu vyzkoušel, což nakonec bylo největší motivací se do toho opravdu pustit. I přes všechen strach si nakonec k povolání vojáka našel lásku. Vlastně se jeho rodiče mohou proklínat za to, že ho k tomu kdy dokopali, jelikož tím ztratil naprosto veškerý zájem o rodinný byznys a nehodlá se k němu vracet. Proč také? Kromě Angely se mu v životě objevili ještě tři další sourozenci. Trávil s nimi více času než s kýmkoliv jiným z rodiny, jelikož mu jsou věkově tak nějak nejblíž, neznamená to ovšem, že by je měl v oblibě. Celestial vyloženě nemůže vystát, je to pro něj jen malý spratek a snaží se ji ignorovat. Mathis a Thelxinoë mu jsou nepochybně sympatičtější, už jenom z důvodu, že také úplně do jejich úžasné rodinky nezapadají, s čímž se velmi ztotožňuje. I tak si ale v jejich přítomnosti většinou neodpustí nějakou jedovatou poznámku, či jim nezapomene připomenout, že je mnohem lepší, než kdy oni budou. V jeho věku je to poměrně smutné, sourozenecká rivalita ovšem nejspíš nemá věkovou hranici. Na druhou stranu, kdyby se na ně snažil mít kecy někdo jiný, dostal by od něj bez výjimky přes hubu. Pořád jde o rodinu a na tu prostě nikdo kromě něj nadávat nemůže. Holým faktem zůstává, že jeho jediným pravým sourozencem je jeho starší sestra, která se opět objevila v jeho životě. Z neznámého důvodu ho to dost nakoplo, aby se sebou začal něco dělat. Je momentálně trochu v rozporu sám se sebou. Kam až to ale povede, je ve hvězdách.
- [ corrupted mind ] Když byl vyslán na misi, která byla prakticky honem na uprchlého K-034, úplně netušil, do čeho jde. Tahle akce mu na nějaký čas převrátila celý život naruby a dodnes úplně neví, co se za těch několik dní, co v zóně strávil, stalo. Začalo to vlastně docela obyčejně. Měli jasné pokyny, celá skvadra byla složená z perfektně trénovaných vojáků, takže se zdálo, že jim v úspěchu nic nebrání. Samozřejmě bylo trošku podivné, že se ostatní jednotky nevrátily, ale i tak nikdo neměl důvod k pesimismu, speciálně pak on, který ještě všechny ostatní, co neuspěli, označil za neschopné. I když to často nedělá, kdyby mohl, přesně tahle svá slova by odvolal, jelikož to, co na ně čekalo, se nepodobalo ničemu, co ve svém životě viděl. Jednalo se o úplně nové prostředí, zdejší vzduch zmutoval téměř vše živé, na což nebyl nikdo připraven. Bylo to překvapení, jelikož žádné záznamy ze zóny neměli a nemohli tedy tušit, co všechno skrývá. Na začátek mise si ještě dobře vzpomíná a zvládl by dát dohromady, co se stalo. Vše šlo, dle možností, dobře a vše vypadalo klidně. To ale skončilo, když jejich jednotku napadli mutanti. Nikdo neměl šanci a všichni skončili do několika minut roztrháni na kusy. Všichni, kromě něj. Zachránil se rozsvícenou čelovkou, protože zvířata reagovala špatně na silné světlo. V tu chvíli neměl tušení, že právě to byla věc, které dnes dluží život. Skončil zraněný, a hlavně s rozbitou filtrační maskou, což znamenalo, že zdejší toxický vzduch dýchal nyní také. Byl sám, ale nehodlal se vzdávat, tohle odhodlání bylo vlastně jedinou věcí, která ho držela při životě. Od útoku zmutovaných vlků má v hlavě naprosto vygumováno. Všechno se mu plete dohromady a nedokázal by popsat, co dělal. Při životě se udržel, měl totiž vůli přežít a to mu v té chvíli stačilo. Každým momentem víc a víc ztrácel sám sebe, kolikrát dokonce zapomněl, kým je. Snažil se si neustále v hlavě dokola opakovat základní informace, ale moc to nepomáhalo. Toxický vzduch mu smažil mozek a vymazával postupně všechny jeho vzpomínky. Nikdy v životě nezažil nic horšího. Sám sobě si připadal, jako kdyby se postupně rozpadal na milion kousků, které poté nezvládl dát zpátky dohromady. Těžko říct, jak dlouho v tomhle stavu strávil. Měl světlejší momenty, kdy se mu něco vrátilo a začal si uvědomovat, v jaké je situaci, ale jeden krok dopředu znamenal v tomhle případě tři dozadu, jelikož následovalo vždy prudké zhoršení. Díkybohu narazil na záchrannou skupinu, se kterou se později z celé téhle šlamastyky dostal. Ačkoliv se problém zdál být vyřešený, v jeho případě tomu tak nebylo. Po nějaké době strávené v karanténě se vrátil domů, ovšem stále bez vzpomínek. Existovalo opravdu málo věcí, které mu v hlavě zůstaly a na nějakou dobu se tedy musel smířit s životem v nevědomí. Samozřejmě mu byla poskytnuta pomoc, ale sám přestával věřit, že by se mu někdy paměť vrátila. Bylo to jako učit se znovu žít a v mnoha ohledech ho to změnilo a nasadilo mu do hlavy několik brouků o své vlastní existenci. Postupem času se mu naštěstí vše začalo vracet, i když to byl velmi pomalý proces. Dnes už je úplně v normálu a schopen fungovat jako každý jiný člověk, tohle období je ovšem neodvratně zaryto v jeho mysli a stále na něj má velký dopad. Kvůli této zkušenosti se ještě víc zhoršila jeho krize identity a zdá se být poněkud ztracený v životě. Ať už si to hodlá přiznat, nebo ne, tahle válka, kterou má neustále v hlavě, ovlivňuje jeho výkony a měl by se nejspíš zamyslet nad tím, jestli je pro něj vůbec dobré stále pokračovat v tom, co dělá. Problém je ovšem v tom, že absolutně netuší, co jiného by měl dělat. Svou předepsanou budoucnost zahodil za hlavu a je těžké odhadnout, co by se stalo, kdyby se ji snažil získat zpátky. Momentálně je takovou časovanou bombou, o které ovšem nikdo neví a pravděpodobně vybuchne v tu nejméně vhodnou chvíli.
- Brysen Angela Roycaster × Angela je jeho starší sestrou, nikdy s ní ale neměl nějaký speciální vztah. Když byli malí, měli většinou rozdílné programy a priority. Co jiného by se také očekávalo, když jsou od sebe věkově poměrně daleko. I tak s ní ale nikdy neměl problém, vlastně mu vždy přišla jako nejlepší osoba z jejich rodiny. Byl to někdo, ke komu podvědomě vzhlížel, osoba k němu věkově nejblíže, která vždy působila perfektně. Až když byl starší, začal tak nějak chápat, že ani její život nejspíš nebude tak dokonalý, jak se jemu vždycky zdálo. Když se jí poté stala ta nehoda, byl to pro něj šok. Ten den má pevně zarytý v paměti a dokázal by popsat každou jeho minutu. Jakkoliv si nebyli blízcí, byl to pro něj velký vykřičník, upozornění na to, jak rychle se může všechno pokazit. Sice vše přežila, ale rozhodně ne úplně ve zdraví a to ho zkrátka děsilo. Vždy se snažil dělat, jak mu ta celá situace je vlastně úplně jedno, ale ve skutečnosti se o jejím stavu pravidelně informoval. Chtěl se vyvarovat tomu, aby nemusel nikdy zažít něco podobného. Momentálně s ní zatím nebyl v kontaktu, i když ví, že se pomalu vrací do života. Neví, co si o něm všechno pamatuje, jestli vůbec něco a vyloženě se vyhýbá setkání s ní, právě z tohohle důvodu. Dekádu byla pryč a není si úplně jistý, co by jí vůbec měl povídat.
- Celeste Vanderbilt × Nezná se s ní nějak moc, ale je to jeho sestřenice, takže logicky ví, o koho se jedná. Je to jedna z osob, která má jeho respekt, ostatně jako téměř každý člen rodiny. Mimo to má teď ještě mnohem vyšší postavení ve společnosti než on, díky tomu v jakých okruzích se pohybuje, a takovou autoritu on uznává. Kdykoliv ji potká, chová se k ní dobře a snaží se nedržkovat, aby o něm neměla špatné mínění. Ne že by se tato setkání konala nějak často, vídá ji velmi zřídka a úplně nemůže říct, že by patřila mezi lidi, co mají nějaké výraznější místo v jeho životě.
- Elijah Wesmyron × Člověk, který je podle něj příčinou všeho špatného v životě jeho starší sestry. Nezná ho tolik, aby si tenhle názor učinil ryze na faktech, ale když byl mladší, zkrátka zaslechl, co se říkalo a stačilo to k tomu, aby si u něj v hlavě udělal velký červený vykřičník. Když se ta různá dramata kolem něj a Angely děla, byl ještě dítě a možná si všechno vykresloval ještě trošku hůř, než to bylo. Vždy měl vůči němu různé kousavé poznámky, tenkrát to ale ještě bylo připisováno nějakým pubertálním výkyvům. Na tom člověku mu prostě něco smrdělo a stále z něj nemá dobrý pocit. Je to podle něj sviňák, co si nezaslouží být tam, kde je a nikdy nepochopil, proč si s ním vůbec Angela začala. Od nehody jeho sestry se s ním neviděl a upřímně mu jeho přítomnost nechybí. Kdyby ho někdy opět potkal, netajil by se se svou záští vůči němu.
- 1x medicinální sféra, 5x palivo/baterie, 50% sleva (identita)
