[ ˈmæləkəhaɪ ˈniːlsən ]
Player: Sylas
FC: Lucky Blue Smith
|
Contact: creationoflars@gmail.com
Age: 18 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle
Token: Prsten z bílého zlata s jeho iniciály
|
Život je k Malachaiovi nekompromisní, přestože si mnozí myslí opak. Vzhledem k rodinným standardům je denně vystaven intenzivnímu tréninku. Tvrdý režim ovšem není pouze výsledkem vnějšího tlaku, ale také jeho vlastní touhy po zdokonalení. Když jej otec představuje jako zoufalce, který je naprosto k ničemu, přirozeně se jeho ego pošramotí. Vinou pocitu nedostatečnosti si myslí, že nedosahuje takové úrovně, jaké by měl. Velmi často má tendenci přetěžovat své limity. Ovládá většinu zbraní, které jsou běžně k nalezení v arénách, ať už jde o sečné, bodné nebo střelné. Každou ovládá alespoň na úrovni pokročilého začátečníka, ale nejvíce sžitý je s mečem. Jeho obratnost, rychlost a síla jsou evidentní, a i když by si dokázal poradit s holýma rukama, raději se tomu vyhýbá. Mimo bojové dovednosti se Malachai věnuje atletickým disciplínám, díky nimž je například vynikajícím skokanem, jak v dálce, tak do výšky. Běh pro něj představuje jakýsi meditační rituál; občas vyráží běhat jen proto, aby se zbavil negativních myšlenek a znovu našel vnitřní klid. Přináší mu to rovněž skvělou fyzickou kondici. Exceluje i v plavání a lezení, ale snaží se tomu vyhýbat — nemá zcela v oblibě hluboké vody a výšky. Přísná výchova, která sahá až do sfér kruté disciplíny, z něj vytvořila nelítostného jedince nejen k sobě, ale i k ostatním. Ačkoliv se vyhýbá skutečnému zabíjení, které je absolutně bezúčelné, rád se zapojuje do bitek, a nevadí mu, pokud se při tom dostane do situací, kdy trpí až do krve. Pro něj není bolest překážkou; je to spíše jedna z jeho zvrhlostí. Další silná stránka spočívá v rychlém rozhodování, ať už jde o cokoliv. Kdyby měl někoho usmrtit kvůli svému prospěchu, udělá to bez jakýchkoliv ohledů na následky. V tomto směru je absolutně bezcitný. Disponuje strategickým myšlením, takže reaguje pohotově na jakoukoliv situaci, a proto může být obtížné s ním držet krok. Rozčiluje ho zbytečné zdržování. V případě, že ho zpomalíte, jednoduše vás zlikviduje, aby se mohl opět soustředit na svou cestu. Klade důraz na dokonalost ve všech aspektech svého života, proto ani přežití v divočině nepředstavuje problém. S lukem dokáže ulovit větší kořist, zatímco drobnější zvířata zvládá s kapesním nožem. Má bezvadnou schopnost číst ostatní lidi, takže velmi dobře odhadne jejich úmysly. Pro ostatní je však obtížné jej přečíst, už jen proto, že je rezervovaný. Malachai je tichý lovec, byť jeho výška mu občas komplikuje celkovou nenápadnost, umí s tím pracovat. Člověk by se ho jen tak z jeho charakteru zřejmě nebál, ale pravda je taková, že si adoruje lidskou anatomii. Pokud se situace zvrhne a vy se mu znechutíte, nemá problém vás před smrtí ještě trýznit. Ví, kam zasadit rány, které buď zajistí rychlou a relativně bezbolestnou smrt, nebo naopak dokáže s velkým potěšením mučit neuvěřitelně pomalu a s neúnosnou bolestí.
Malachaiova největší slabina leží v jeho touze po dokonalosti ve všem, co dělá. Jak již bylo zmíněno, jeho přístup k tréninku často přesahuje lidské limity. Navíc nedokáže určit, kdy má přestat, a mnohdy pokračuje i ve chvílích, kdy je vyčerpaný, až do úplného kolapsu. I když si myslí, že ovládá všechny zbraně, ve skutečnosti jich mnoho nezná či o ně nejeví zájem. Mezi tyto zapomenuté zbraně patří například řemdih, kusarigama nebo vrhací nože. S lukem a kuší sice pracuje, ale nevěnuje se jim dostatečně intenzivně, aby v nich dosáhl opravdové zručnosti. Cíle dokáže zasáhnout, ale ne vždy s dokonalou přesností do určeného místa. Od raného věku čelí přísné rodičovské výchově, zvlášť ze strany otce, který mu dává lásku zvláštním způsobem — pokud se mu daří, nebije ho po večeři a občas mu dokonce projeví uznání. Samozřejmě na něm tato brutální výchova zanechává jizvy, jak externě, tak interně, které prakticky utvářejí jeho psychopatickou náturu. Obvykle se trestá za to, co považuje za svou nedokonalost, takže jestli to neučiní rodiče, velmi pravděpodobně si ublíží sám. V mnoha ohledech je totiž vlastním největším nepřítelem. Dosud nepoznal opravdovou rodičovskou lásku, a tak je pro něj harmonický vztah mezi rodiči a dětmi něčím naprosto neznámým. V jeho očích je takový vztah spíše raritou než normou. Malachai je typický introvert, který se ve společnosti moc neukazuje. Získat si přízeň lidí není věc jednoduchá, především když se vytasí se svým zvláštním humorem, který je černý, sarkastický a urážlivý. Určitě se najde někdo, kdo to ocení, problém se však nachází v jeho způsobu projevu, neboť z jeho úst to vyzní seriózně a nikdo si to jako vtip úplně nevyloží. Není to zrovna ideální pro budování přátelství. Neplatí to ovšem pro dospělé, k nimž chová velký respekt. Jeho nejlepším přítelem je sestra, což je vlastně dost smutné, když se vezme v potaz, že jejich rozhovory jsou na povrchní úrovni a nic hlubšího mezi sebou neřeší. Malachai však necítí žádnou potřebu sdílet své vnitřní emoce, nebo ho ani nenapadne, že by to vůbec mohlo mít nějaký smysl. Raději si všechny své problémy a obavy nechává pro sebe, což dlouhodobě rozhodně není nejlepší řešení. Nahlas to neřekne, vlastně si to ani plně neuvědomuje, ale jeho sestra Freya je pro něj vším. Zvykl si na ni v průběhu svého života a její přítomnost je tak samozřejmá. Jeho vztah k ní se v podstatě rovná závislosti. Nepotřebuje ji mít neustále vedle sebe, ale je pro něj naprosto nepředstavitelné žít odděleně. Kdyby ji ztratil, nejspíš by nedokázal pochopit, odkud se vzala ta prázdnota, kterou by v sobě pociťoval. Sám vlastně nechápe, co to láska vůbec znamená. Má velmi chaotickou mysl, což vede k tomu, že mu mozek pracuje i v noci — často trpí nočními můrami a spánkovou paralýzou.
Posel nebo anděl, toť význam jeho jména, který však nemá žádnou souvislost s jeho skutečnou osobou. Rodiče výběr učinili bez jakékoli reflexe; možná se jim prostě líbil zvuk tohoto jména, ale žádné vyšší poselství za ním opravdu nestojí. Od útlého věku se odlišuje, ať už to je výchovou, nebo díky své unikátní vizáži. Jeho bílá kštice kontrastující s tmavým obočím je nápadná, stejně jako jeho mrtvolně bledá pleť. Rozhodně jen tak nezapadá do obyčejného davu — mezi ostatními, kteří mají běžnou, dalo-li by se říct, anonymní tvář, on vyčnívá. Vyrůstá v drsném, ba až brutálním prostředí a tento styl vnímání světa jej dosti formuje. Nezná jiný způsob chování a toto přesvědčení by s velkou pravděpodobností přenesl i na svůj přístup ke svým dětem. Dokonce se několikrát zachoval opravdu bezohledně, když se snažil pomáhat mladším kolegům ve výcvikovém centru, což vyústilo v incident, kdy jednoho chlapce téměř fatálně zranil katanou. Ukázalo to, jak málo si dokáže stanovit hranice, když je pod tlakem. Když jde o starší, nikdy by si to nedovolil. Malachaiovo chování vůči dospělým je víceméně korektní a podřízené — projevuje k nim až nezdravý respekt a v jejich přítomnosti se chová submisivně. Kontrast této části povahy může být celkem matoucí, a to i pro něj. Dvojí osobnost, touha ničit a zároveň podléhat, mu způsobuje vnitřní konflikt. Narušená empatie v něm ovšem vyvolává pocit uspokojení, když vidí, jak někdo trpí — vyhledává násilí a cizí utrpení, což je pro něj takřka přirozené. V takovém stavu postrádá jakoukoliv smířlivost a klid. Provokace je pro něj palivo k brutalitě — cítí to jako přímý útok a nikdy se nejedná o nevinný žert. Každá drobná urážka je neodpustitelná, a ve chvíli, kdy jej někdo vydráždí za hranici, se jeho vztek stává neovladatelným. Jeho tvrdohlavost je stejně neoblomná jako jeho temperament. Hádky s ním jsou naprosto zbytečné, protože nezná jinou pravdu než tu svoji. Malachai je velice hyperaktivní, energií přetékající mladý hoch, který od dětství hledal akčnost v každé možné činnosti. Sporty byly únikem, a i dnes, kromě výcvikového centra, pravidelně navštěvuje ragbyový trénink. Je to způsob, jakým se vyrovnává s tlakem a svou potřebou dokázat ostatním, že je perfektní ve všem, co dělá. V životě má vše naplánované, včetně vítězství v Hladových hrách — je to sen, i když spíše naučený než osobní ambice. Na rozdíl od své sestry nemá k rodičům výraznou nenávist. Nejsou to lidé, kvůli kterým by se trápil na pohřbu, ale pokouší se je pochopit. Ačkoli je to někdy nesmírně těžké, naučil se žít s tím, co mu život přinesl, a přizpůsobil se tomu. V jeho srdci však stále existuje prázdnota, kterou si sám neuvědomuje, a vztah k rodičům je nejasný — stejně tak jako vztah k vlastnímu životu, který je v mnoha směrech poznačený neuzdravenými jizvami minulosti.
