[ ˈvɛspər fræmɪˈreɪ ˈdrɛkskɒlt ]
Player: Sylas
FC: Eliana Jones
|
Contact: creationoflars@gmail.com
Age: 18 deceased - utonutí
Token: Medailonek s vyrytým vlkem a č. 7
|
Sedmý kraj má potenciál pro zisk hodnotných znalostí, ale ona o ně nejeví zájem. Jaksi očekává, že jí vše spadne do klína. Takový postoj ji provází celý život, a právě v tom spočívá její schopnost utvářet si vlastní realitu, kde jsou všechny překážky pouze dočasné a snadno překonatelné. Ačkoliv její rodina není zdaleka nejbohatší v kraji, její chování by ji v očích mnohých kvalifikovalo jako rozmazlenou, až frustrující osobu, se kterou by ztratili trpělivost. Pokud by ji někdo konfrontoval, nikdy by se neuchýlila k pasivitě, na to má až příliš výraznou agresivitu. Když vycítí, že někdo zpochybňuje její hodnotu nebo ji jen tak irituje — byť jen kvůli banalitám — je schopná být neuvěřitelně protivná a udělat dotyčné osobě život doslova peklem. V takových chvílích neochvějně prosazuje své hranice, což dokáže bez ztráty veškeré ostrosti, kterou ve své povaze ukrývá. Co se týče souboru dovedností se zbraněmi, moc se tím chlubit nemůže, protože její výcvik je prakticky nulový. Není schopná zacházet ani se sekerou, neboť nikdy necítila potřebu aktivně přispívat do krajské práce v lese. Nejedná se ani o lenost, pouze se nikdy necítila motivována k tomu, aby sekala do nějakého stromu. Připadá jí to podřadné. Možná s pilou by se cítila více v elementu, neboť je lehčí než sekera. Samozřejmě, není tak naivní, aby se pustila do boje bez jakékoliv zbraně. Hádá, že kopí nebo nůž by jí sedly — s nožem by dokázala zůstat relativně neporaněná a s kopím by se mohla udržet od soupeře dostatečně daleko, dokud by ji neodzbrojil. Je pravda, že její zbraňové schopnosti nejsou žádné mistrovství, ale také není nejhorší, aby se v aréně ztrapnila. Co ale nepochybně ovládá na vysoké úrovni, je umění manipulace a tvorby příběhů. V tomto ohledu je skvělou herečkou, jejíž schopnost klamat je tak sofistikovaná, že mnozí by těžko rozpoznali rozdíl mezi realitou a její verzí. Ve zkratce je patologický lhář, akorát efektivnější, takže má neustálou potřebu přikrášlovat skutečnosti a vytvářet si vlastní verzi událostí. Vesper může být pro některé jedince velice nebezpečná, protože manipulace se pro ni stala druhou přirozeností, což jí dovoluje ovládat ostatní a přimět je jednat proti jejich vlastnímu zájmu, aniž by si to uvědomovali. Kromě temné stránky se může pyšnit svou vynalézavostí. Vespeřina mysl je plná nových nápadů a strategií, které by pro ostatní byly neuskutečnitelné. Před několika lety se málem otrávila, když nepoznala nebezpečnou rostlinu. Od té doby se však spolehla na encyklopedie — jejich odborné názvy si možná nepamatuje, ale na pohled je zvládne rozeznat levou zadní. A kdyby ne, není už tak nezodpovědná, aby jedla něco, co nezná. Vzhledem k tomu, že je v lese jako doma, přežití v divočině je pro ni samozřejmostí. Neztratí se, dokáže najít vodu, identifikovat zvířata a obecně se vyrovnat s přírodními podmínkami. V případě, že by se dostala do konfliktu s přírodou, rozhodně by to nebyl problém — až na výjimky, jako například tornáda. Zdatnost v lezení po stromech, skalách a rozdělávání ohně patří k základním dovednostem. V oblasti lovu sice není dobrá, avšak její pasti by se neměly podceňovat. Lovit z ruky zbraní je pro ni výzvou, která ji úplně pokaždé přivede k frustraci.
Nikdy neobdržela žádné cenné rady ani slušný trénink. Měla sice určité možnosti — to nelze popřít, ale právě schopnost ovládat zbraně úplně vypustila ze svého seznamu priorit. Není nakloněná tomu, věnovat se takovým věcem. Možná by tomu dala šanci, pokud by se jí naskytla dobrá příležitost, nebo pokud by ji někdo přiměl k tomu, aby se to naučila. Třeba by ji to i bavilo. Ale pokud by to měla dělat sama od sebe, pravděpodobně by ji to unudilo k smrti. Proto také nemá žádné zkušenosti s bojem a používáním zbraní. Není kompletně mimo, aby nevěděla, čím se řeže a bodá, ale nemá žádnou profesionální techniku. Těžší zbraně by snad ještě dokázala vzít do rukou a dojít s nimi pár metrů, ale už po chvíli by jí začaly bolet ruce, a to by jistě nezapomněla mrzutě okomentovat. Pokud by přišlo na boj zblízka, nejspíš by zvládla přemoci někoho výrazně menšího nebo slabšího, případně někoho, kdo by ji opravdu naštval, až by viděla rudě a nemohla jinak, než mu rozbít hubu. Nikdy neměla příležitost se učit plavat v hlubších vodách, a tak by v případě, že by se ocitla ve vodě, dost bojovala o to, aby se dostala na bezpečné místo. Zatímco by se tomu ostatní pobaveně smáli, ona by se snažila dostat na souš. Rozhodně se tedy cítí mnohem lépe s nohama na pevné půdě. K tomu všemu je Vesper velmi citlivá na sebemenší problém, který jí způsobí chaos v životě. Jedna malá nesrovnalost může její svět doslova zhroutit. Jakmile něco nesedí, nedokáže se na nic jiného soustředit a neustále se vrací k té jediné věci, dokud není vyřešena. Může trvat nesmírně dlouho, než se s tím vyrovná. Dalším problémem je panická hrůza z prázdnoty. Kdyby se ocitla úplně sama, bez jakéhokoliv kontaktu s ostatními, zhroutila by se. Mívá noční můry o tom, že na světě zůstala jako jediná, obklopená stvůrami, a že nemá nikoho, na koho by se mohla spolehnout. Navíc, pokud jí do života vstoupí pocit, že ji v budoucnu nic nečeká, může se dostat do stavu beznaděje. Právě z tohoto důvodu se uchyluje k myšlence, že ve vesmíru existují jiné planety, na nichž jsou další formy života, a dá jí to ujištění, že není vše ztraceno a bez smyslu. Snad se ale nikdy nebude muset obávat invaze těchto neznámých bytostí. Součástí této prázdnoty je i obava z nevyhnutelné smrti, o které nikdy nemluví. Když už o tom přeci jen promluví, zní to, jako by byla nesmrtelná. Má odlišný pohled na život a svět než většina lidí. Možná i to je slabost, protože nezná pravou realitu. I když někde hluboko uvnitř ví, že realita existuje, to vědomí schovává tak hluboko, jak to jen jde. A pak je tu její slabost pro atraktivní chlapce. Když se do někoho zamiluje, může se neuvěřitelně snadno nechat ovládnout jeho přítomností, dokud ji někdo jiný nevytrhne ze snu.
Od chvíle, kdy jí zemřela starší sestra Fawcett, se její život stal o něco snesitelnější. Vesper nikdy neměla ráda, když si z ní sestra utahovala a dělala jí nepříjemnosti. Nejspíš to byla typická sesterská rivalita, ale Vesper to nikdy takto nebrala. Pro ni byla Fawcett spíše úhlavním nepřítelem. Sice jí nikdy nepřála smrt, a když byla v aréně, tajně jí držela palce, avšak přiznává, že byla celkem nadšená, že zmizela z jejího života. Byla to zvláštní radost smíšená se smutkem. Vždycky mezi sebou měly neshody a doma bylo téměř neustále peklo, přičemž Fawcett ji hlídala a nenechávala ji dělat vůbec nic. Cítila se jako ve vězení, kde měla svou druhou matku, která byla nesnesitelnější než samotná matka. Teď jsou tu už jen ona, její bratr Kaizen a rodiče. Po smrti Fawcett si rodiče konečně začali více všímat Vesper a Kaizena, přičemž se snaží, aby se neopakovala ta samá situace s jejich už zesnulou dcerou. Nebyli dostatečně přítomní, dokud ještě žila, a najednou byla pryč. Mladší bratr se zřejmě těší větší pozornosti, ale Vesper to nevyhovuje. Hlavním důvodem je věčné hlídání, které pro ni představuje obtíž. Vesper totiž nemá ráda, když jí někdo do něčeho mluví. Ačkoliv je stále dítě a potřebuje nějaký dohled, cítí se svázaná a nikdo kromě ní to nechápe. Chce žít svůj život podle svých pravidel, touží po samostatnosti a dospělosti. Jenže pořád nechápe, jak složitý život dokáže být, zvlášť v prostředí, které vytváří krutý režim v Panemu. Kdyby měla na výběr, pravděpodobně by se odstěhovala do Kapitolu nebo do lepšího distriktu, kde by údajně měla přístup k lepšímu životu. Kapitol je pro ni rájem na zemi — sice ho viděla pouze na obrazovkách a v magazínech, ale už jen to jí stačilo k tomu, aby ji to fascinovalo. Není to tak, že by pohrdala přírodou. Naopak, má ji ráda — čerstvý vzduch v lesích je pro ni nezaměnitelný. Dokáže strávit celé dny venku, aby se vyhnula návratu domů a nekonečnému poslouchání o starostech. Když už musí, jediné, co může dělat, je otráveně protočit očima a zavřít se sama do pokoje. Co se týče Hladových her, má podobný názor jako její sestra — považuje je za nevyhnutelné. Akorát na rozdíl od ní se Vesper dobrovolně hlásí. Je naivní, nikdy pořádně netrénovala a Boží dar jí rozhodně nebyl nadělen. Věří však, že její vzhled ji někam dotáhne, že ji sponzoři uchváceni její krásou podpoří, a ona tak může vyhrát — nevidí prohru, jenom vítězství. V jejích očích je to spíše hra než skutečný boj na život a na smrt. Pro většinu lidí se může jevit jako povrchní, i ona sama někdy záměrně zvedá nosík. To všechno převzala z televize a Hladových her. Kdo by nechtěl být jako ty silné splátkyně nebo kapitolské modelky? Sama si připadá jako princezna, ale bez síly a peněz, a tak si svůj život často přikrášluje. Zjednodušuje si svůj chudý svět, aby se cítila trochu lépe. Vesper ale dokáže být i největším zlatíčkem, když se jí zachce. Obvykle to tak nebývá, ale když něco opravdu chce a nevychází jí to skrze standardní povýšené chování, je najednou jako vyměněná. Velmi často využívá lidi ke svému prospěchu. Její sebestřednost je nesporná. Vše by nejraději dělala jen pro sebe a přála by si to nejlepší pro svou osobu. Potřeby ostatních lidí v podstatě ignoruje. Výjimku tvoří jen ti, které má opravdu ráda. Má silnou ochotu je chránit a bránit před nepřáteli. Neumožňuje, aby kdokoliv z jejího okruhu dostal nezaslouženou kritiku — to si může dovolit jen ona. Mezi nejdůležitějšími v jejím životě je bratr, kterého si nesmírně váží.
