[ chanija estráda ]
Player: Diddinka
FC: Joey King
Defense: 2
|
Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com
Age: 12 deceased - probodnutý krk: C. Striker
Token: Mašlička Slečny Puntíkové
|
Janiya je malá dvanáctiletá obyvatelka Osmého kraje. A co, že to vlastně vůbec umí? No, kromě šikany svého staršího brášky Knita, zvládá šití oblečení a jeho zašití v případě poškození nebo uplést nějakou šálu či dokonce svetr nebo ponožky. Asi to má holt v krvi. Jelikož je to taky jediná dcera, tak musí často pomáhat v kuchyni, kde se naučila vařit a vykuchávat zvířátka a stahovat je z kůže nebo vykosťovat ryby, tedy pokud nějaké zrovna měli. Takže pozná nějaké ty jedlé rostlinky. Taky se zde naučila rozdělat oheň, i když jenom za pomocí sirek a co je hlavní, naučila se, jak má zacházet s nožem. Jelikož jí tam nechávali i samotnou a ona musela kolikrát jenom čekat, až se to uvaří a míchání nebylo zapotřebí, tak se nudila a jak lépe zahnat nudu, než si hrát s nožem? Někdy si s ním jen tak házela na jablka, ale většinou dala ruku na prkýnko, roztáhla prsty a začala tím nožem píchat mezi ně. Ze začátku se s ním někdy lehce bodla, ale teď už to umí a jde jí to rychle. Takže házení nožů, tak nějak umí, ale hlavně zvládá rychle a přesně bodat. Jelikož má jenom tři starší bratry, tak je zvyklá na to, že jí sem tam nějaká přistane, dokonce se jim to naučila vracet stejnou vervou. Je také hodně odhodlaná, a když se pro něco nadchne, tak jí to jen málo kdy rozmluvíte. Jinak jako výhoda by se mohlo počítat i to, že je malá a nenápadná. Pokud nechce, abyste jí nebo něco jiného našli, tak jí nebo tu věc nenajdete. Dokáže najít to správné místo, kam se schovat.
Je jí jenom dvanáct. Neumí lovit zvířata nebo je stopovat ani klást pasti. Vlastně, kdyby měla zabít nějakého roztomilouškého měkouškého a chlupaťouškého zajíška, tak by se asi i rozbrečela, avšak kdyby proti ní stál splátce, co by chtěl zabít jí, tak by ho zvládla pobodat. Prostě, když je to roztomilé, tak tomu ublížit nechce, když ne, tak je jí to jedno. Neumí plavat, vlastně se bojí, těch ošklivých vodních příšer, co jsou pod hladinou a o kterých jí vyprávěl Knit. Co kdyby jí sežrala nějaká ta zlá věc. Rodiče se jí snažili vysvětlit, že on si to jenom vymyslel, ale marně. Ona má prostě svojí hlavu. Co se týče bratrů, tak jim uvěří skoro všech no, teda jedinému Knitovi už moc nevěří, protože je na ní zlej. Kromě toho nože neumí s žádnou jinou věcí, co by se dala použít jako zbraň. No dobře, tak ještě s nůžkami nebo jehlou umí, ale to ona jako zbraně nepočítá. Je hrozně nepořádná. Nikdy neví, kde co má. Ráda si půjčuje věci bratrů bez dovolení, které pak následně i ztrácí. Většinou je ztratí úmyslně, ale někdy vážně ne. Hlavně Knitovi věci má potřebu úmyslně ztrácet nebo mu je přendávat na jiné místo, protože je sranda, jak s pak vzteká. Když jí naštvou, tak vezme nějakou důležitou věc a schová jí tak, že jí nikdo kromě ní nenajde. Až na Knita jí to ale všichni prominou, protože už má takový efekt, že jí vždycky všichni všechno prominou.
Je nejmladším dítětem a taky jedinou vytouženou dívkou svých rodičů. Je to taková jejich princeznička, kterou mají všichni rádi až na, černou ovci rodiny, Knita. Ten jí už od mala ubližuje a straší. Když jí byly asi 4 roky, tak utrhl jejímu jedinému milovanému plyšákovi, Panu Zajíškovi, hlavu. Brečela tak moc, že jí to nejstarší bráška přišil a druhý za to Knita profackoval. Rodiče se o tom incidentu nedozvěděli. Jak tak rostla, tak jí Knit vyprávěl o vodních příšerách, které jí sežerou, když vleze do vody. Takže když jí rodiče chtěli naučit plavat, tak se rozbrečela, že nechce, aby jí to sežralo a ptala se jich, proč oni tolik chtějí, aby jí to snědlo. „To mě už nechcete? To jsem nebyla dost hodná?“ Plakala jim tam a držela se maminky jako klíště. Nakonec to vzdali. Téhož roku jí taky začali učit šít a plést. Obojí jí to šlo pěkně od ruky a Knit asi žárlil, jelikož jí dělal naschvály. Bratrskou šikanu do té doby jenom bezmocně snášela. Pak se jednoho hezkého dne jeden z nich rozhodl, ano byl to Knit, že jí zničí panenku, Slečnu Puntíkovou. Zbyla jí z ní jenom mašlička. To pro ní byla poslední kapka. Napochodovala k němu s rukama zatnutýma v pěst a začala do něj bušit celou svou silou. „Ty zloune! Ty zloune! Slečna Puntíková si to nezasloužila!“ A od toho momentu šikanovala spíš ona jeho a nic si od bratrů nenechala líbit. Všechno jim pěkně vrátila. Schovávala jim pěkně věci nebo si je půjčovala bez dovolení. Po celém domě má své schovky. Do některých se vejde i ona, protože někam zmizet musí, když je nechce vidět, do jiných schová sotva vypracovaný domácí úkol. Asi v devíti letech začala pomáhat mamince v kuchyni, kde se naučila vařit. Jak tak čekala během toho vaření, tak si hrála s nožem. Buď ho házela, nebo s ním bodala mezi prsty. Když si jednou, tak nevinně hrála, tak tam přišla mamka, která se toho zděsila. No, a jelikož se toho Janiya lekla, tak si bodla nůž do ukazováčku, ale ani to jí od toho později neodradilo. A protože se jí Knit smál, tak se mu nějakým malým zrzatohnědovlasým zázrakem ztratilo jeho oblíbené tričko.
